Předchozí Obsah Následující Počátkové silozpytu

 

HLAVA I.
O tělesích vůbec.

A. Všeobecné vlastnosti těles.


§ 1. Všeobecné vlastnosti vůbec.

Pozorujíce vlastnosti věcí přirozených poznáváme, že se některé při všech tělesích nacházejí, pročež je všeobecné vlastnosti těles jmenujeme. Vlastnosti tyto jsou: prostrannost a hmotnost, setrvalost, dělitelnost, děrkavost a těžkost.


§ 2. Prostrannost. (Räumlichkeit.)

Každé těleso zaujímá nějaké místo, nějakou část prostranství čili prostoru, jest tedy prostranné aneb rozsáhlé a sice v délku, šířku a výšku. Prostor tento, jejž těleso zaujímá, slove objem (Volumen) jeho a měří se měrou kosteční čili ku-biční, jejímž základem jest střevíc neb palec kosteční, t. j. kostka jeden palec dlouhá, široká i vysoká. Velikost objemu tedy poznáme, když změříme délku, šířku a výšku tělesa a míry tyto vespolek umnožíme. Když jest n. p. těleso nějaké veskrze 8 palců dlouhé, 5 palců široké a 6 palců vysoké, tedy jest objem jeho 8x5x6=240 kost. palců. O měření všelikých objemů zvláštní část geometrie jedná.

Jelikož prostranství každého tělesa obmezeno jest, musí míti také každé svou podobu (Figur), totiž způsob, kterýmž ve prostoru ohraničeno jest. Podoba těles jest neskončeně rozmanitá, buď stálá neb proměnlivá, souměrná nebo nesouměrná, pravidelná nebo nepravidelná. Při vší rozmanitosti výtvorů svých jeví příroda snahu a jako zalíbení své u zplozování podob souměrných a pravidelných, od nesčíslných koulí nebeských až ku prášku na křídlech motýlových. Říši nerostů rovná v pravidelné hlati čili křišťály, rosty a živočichy skládá ze souměrných bublinek a sklípků, rozkládajíc vše v podoby nejrozmanitější pravidelnosti, ozdobujíc každou skořepinku neviditelného nálevníka, každý chloupek na srsti zvířecí, každé pírko na těle ptačím, každý prášek na křídlech hmyzu podivu hodnou krásou souměrných skladů svých.

Tělesa pevná mají podobu vlastní, stálou; tekutá však nemají podoby vlastní, nébrž přijímají podobu nádob neb stoků, v nichž se nacházejí.


§ 3. Hmotnost. (Undurchdringlichkeit.)

Každé těleso jest hmotné, t. j. značí jsoucnost svou hmatem, překážejíc prstům a každému jinému tělesu vnikati do prostoru, v kterém samo právě se nachází. Pročež dvě rozličná tělesa stejnou dobou nikdy v tom samém prostranství býti nemohou, nébrž jedno ustoupiti musí, když tam druhé přijíti má, a pakli ustoupiti nemůže, tedy také druhému tam vniknouti nemožno. Když chceme n. p. hřeb do prkna vraziti, musí mu část dřeva ustoupiti; když ponoříme kámen do nádoby s vodou, tedy v ní voda vystoupí; když ponoříme sklenici otvorem zrovna pod vodu, tedy do ní voda nevniká, a svíčka pod ní hoří, protože z ní vzduch (Luft) vyjíti nemůže. Proto také neteče tekutina do láhve, když ji nálevkou pevně přiléhající rychle naplniti chceme, an vzduch z láhve ucházeti, tedy tam vodu vpouštěti nemůže. Z toho patrno, že nejen tělesa pevná ale i tekutá i vzdušná hmotná jsou, z látky (Materie) jisté se skládajíce, která prostor, v němž se nachází, také skutečně vyplňuje. Tato látka, prostor tělesa vyplňující, slove hmota (massa) jeho. Na hmotnosti vzduchu zakládá se zvon potápěcí, t. j. veliká těžká nádoba, zvonu podobná, pod níž člověk sedě pod vodu se spustiti a tam nějaký čas v suchu vytrvati může.


§ 4. Setrvalost. (Beharrlichkeit.)

Všeliká hmota, každé těleso musí na tom místě, kde leží, tak dlouho trvati, pokud je síla nějaká nepřinutí; aby na jiné místo přestoupilo. Když těleso z místa na místo přechází, říkáme, že se pohybuje; když pak na jednom místě trvá, že spočívá; síla ku pohybování je nutící síla pohybní (bewegende Kraft) slove. Každé těleso tedy musí tak dlouho spočívati, pokud je síla pohybní ku pohybování nepřinutí. Když pak se jednou těleso pohybuje, nemůže samo sebou se zastaviti, a třeba již přestala je puditi síla pohybní, musí předce dále stejně se pohybovati bez přestání tak dlouho, až je zase nějaká síla nebo nějaký odpor zastaviti se přinutí. Každé těleso tedy trvá ve spočinu nebo pohybu tak dlouho, pokud je síla nějaká z jednoho k druhému nepřinutí, a vlastnost tato setrvalost neb také lenivost slove. (Beharrungsvermögen, Trägheit.) Koule n. p. jen jedním rázem postrčená běží na ploše rovné pořád dále, aniž potřeba ji vždy znova postrkovati, a musila by bez přestání běžeti, kdyby ji drsnost plochy třením nezastavovala; kulka z ručnice vystřelená musila by v neobmezenou dálku letěti, kdyby jí vzduch neodporoval, jímž proniká, a kdyby ji tíže k zemi netáhla. Tak běží země naše a všecka tělesa nebeská od počátku svého bez ustání, protože překážek žádných v prostoru světa nemají.


§ 5. Dělitelnost. (Theilbarkeit.)

Každé těleso skládá se z částic, které nějakým způsobem, jako rozřezováním, roztlučováním, roztíráním a t. d. od sebe odděliti se dají, každé tedy se dá rozděliti, jest dělitelné (theilbar). Zdali dělitelnost hmoty obmezena jest, nebo zdali a kde se končí, zkušenost udati nemůže, ješto každá, i ta nejmenší částička její, každý prášek zvětšujícím sklem zase z mnohých částic složený se býti jeví. Souditi však musíme, že dělitelnost těles bezkonečná býti nemůže, an by jinak hmotnost zničena býti mohla, že tedy se skládá každá hmota původně z částic nedělitelných, dále nerozdrobitelných, proto nedroby neb atomy nazvaných, z nichž se teprv nejmenší drobinky (Molekul) a z těchto zase částice (Partikel oder Massetheilchen) hmoty dohromady skládají. Velikou dělitelností vyznačují se kovy, látky voněcí, svítící a mnohé látky živočišné. Z jednoho zrnka čili gránu zlata vyková zlatník list 36 palců čtverečních veliký a když se jím pozlatí tlustý drát stříbrný, ten se v drát teničký mnoho mil dlouhý roztáhnouti dá, který všudy pozlacen jest. Platík se dá vytáhnouti v drát tak tenký, žeby třidcet tisíc drátů takových vedlé sebe teprv palec šířky mělo Jediné zrnko pižma naplňuje celý pokoj po dlouhý čas vůní svou, aniž tím ztráty jakés na váze jeho pozorovati jest; jedním zrnkem červce 20 liber vody značně obarviti se může. Zvířátka drobnohledná, tak nazvaní nálevníci, jsou tak malinká, že jich v jedné kapce vody na milliony býti může.


§ 6. Průdušnost. (Porofität.)

Částice, z nichž hmota složena, nedotýkají se vespolek se všech stran, nébrž nechávají mezery mezi sebou, dírky neb průduchy čili póry nazvané, kterážto vlastnost tedy průdušnost (Porofität) slove. Odtud to pochází, že voda skrze dříví, kamení a j. prosakuje, rtuť se lisem skrze dřevo protlačiti dá, že do mramoru a jiných kamenů barva natřená se vtahuje, že kusy dřeva, vejce a ovoce bublinky ze sebe vydávají, když se do vody položí a vzduch nad nimi vyssaje, ješto pak vzduch v průduchách jejich obsažený ven z nich vyniká a ty bublinky tvoří, které ve vodě vystupují. To jest také příčinou, že dříví a j. ve vlhku nabotnává, vodou v průduchy vssátou se roztahujíc, v suchu pak zase se scvrkuje, výpar vodní ze sebe vypouštějíc. Proto pohlcuje voda, rtuť a jiné tekutiny mnoho vzduchu a jiných plynů i par, které k nim přístup mají, od čehož rozličné vlastnosti a chuti dostávají. Na tom zakládá se také cídění rozličných tekutin prosakováním skrze písek, papír, uhelný prach a j., jejichžto průduchy hrubší s nimi spojené látky zadržují. Často však při tom také příbuznost lučebná působí. Když procedíme n. p. vodu shnilou skrze drobně tlučené dřevěné uhlí, tu ona dokonale se učistí a zase píti se může, ješto úhlí všecku shnilotinu do sebe vssává.


§ 7. Těžkost. (Schwere.)

Všeliká hmota jest těžká, t. j. k zemi se táhne, padajíc, když podpory nemá, a tlačíc na podporu, když padnouti nemůže.

Ob. 1
Ob. 1
Ob. 2
Ob. 2
Že některé hmoty, jako oblaky, dým a j. vzhůru ve vzduchu vystupují a v něm se vznášejí; nejsou proto netěžká, an toliko tlak vzduchu vzhůru je pudí a pádu jejich překáží, právě tak jako tlak vody kus dřeva pohřízeného na povrch vyzdvihuje. Síla tato, kterou země všeliká tělesa k sobě přitahuje, slove tíže (Schwerkraft), jeví se na všech místech a na tomtéž místě každého času stejně působí na každou částečku hmoty, všeliká tělesa, veliká jako malá, ať z jakékoli látky sestávají, stejnou mocí k zemi táhnouc. Neboť v prostoru prázdném padají všeliká tělesa, něžné pírko jako hmotný kámen, stejnou rychlostí k zemi, což v neprázdném jen proto se nestává, že, vzduch volnému pádu překážející snáze kamenem než pírkem se proráží, pročež onen dříve k zemi dopadá. Směr, dle něhož tělesa volně k zemi padají, slove prostopádní neb svisný (vertikal) a značí se nití neb provazcem A B (Ob. 1.), na němž závaží C zavěšeno jest: Čára neb plocha na svisnou přímá slove obzorní neb rovnovážná (horizontal). Na tom se zakládá krokovice (Schrotwage), jakéž zedníci, tesaři a j. užívají, aby vyšetřili, zdali zdi, trámy a t. d. rovnovážně leží. Jest to trojhranný dřevěný rámec A B C (Ob. 2.), na jehož prostředním sloupci tažena přímka AD, svisná na BC a v A na niti závaží zavěšeno jest. Když se postaví BC na plochu nějakou, n.p. na zeď nebo trám, a závaží padá právě do AD, tedy jest plocha ta rovnovážná, když se ale stranou kloní, tedy strana ta nižší jest.

Když tělesa padati nemohou, jeví těžkost svou tlakem neb tahem na podporu, která jim padati zbraňuje, a tlak tento slove váha jejich. Jelikož každá částice hmoty těžká jest, tedy každá pro sebe na podporu tlačí, musí býti tlak celý tím větší, čím více částic hmotných jej způsobuje, tedy váha každého tělesa tím větší čím větší hmota jeho, pročež velikost hmoty váhou se určuje. K určení tomuto slouží jistá jednička váhy, obyčejně libra, centnýř a. j. z nichžto se váha těl na vážkách porovnává. Ale jen tělesa stejnorodá t.j. ze stejné látky složená váží tím více, čím větší objem mají; jinorodých vždy jedno více váží než jiné stejné veliké, jako k. p. kousek olova více než stejný kousek dřeva a j. Ze dvou těles stejného objemu pravíme to býti hustějším, které více váží, jelikož více částic hmotných neb těžkých v tom samém prostoru míti musí. Hustotu neb hutnost (Dichte) těles srovnáváme s hnutností studené čisté vody, pravíce, že těleso 3krát, 5krát a t. d. hustější jest než voda, když 3krát, 5krát a t. d. více váží než stejný objem vody. Když se tedy k. p. praví, že hutnost stříbra jest 10, rozumí se, že stříbro l0krát více váží než stejný objem čisté vody studené.

Váha bez ohledu na objem tělesa udávaná slove váha pouhá (absolutes Gewicht), k. p. když řeknu: tato věc váží 10 liber; když ale udám, co váží jednička objemu tělesa jakéhos, k. p. střevíc neb palec kosteční hmoty té, z níž těleso sestává, tedy slove váha tato, na jistou jedničku objemu se potahující, váha potažná (specifisches Gewicht) hmoty této; k. p. když řeknu: kosteční střevíc vody čisté, studené váží 56 liber, tedy udávám potažnou váhu vody; když řeknu: jeden kosteční palec železa váží 7 lotů, udávám potažnou váhu železa. Tato potažná váha jest tím větší, čím hutnější hmota, aneb: váhy potažné stojí v rovném poměru hutnosti, a jelikož se hutnost vody za jednotinu klade, tedy plyne pravidlo: Potažnou váhu každého tělesa obdržíme, když hutnost jeho váhou potažnou vody umnožíme. Váha pouhá pak jest tím větší, čím větší objem tělesa a čím více každá jednotina objemu tohoto váží, t. j. čím větší váha potažná, pročež platí pravidlo: Váhu pouhou obdržíme, když objem tělesa váhou jeho potažnou umnožíme. Taktéž obdržíme zase objem, když váhu pouhou tělesa váhou jeho potažnou rozdělíme. Dle těchto pravidel se tedy dle známé hutnosti hmoty, z které těleso se skládá, určiti da; co těleso váží, když víme, jak veliké jest, anebo zase jak veliké, když víme, mnoholi váží. K. p. Co váží plný sloup z litého železa 12 střevíců vysoký, l,8 střev. šiřoký a 1,5’ tlustý? Hutnost litého železa jest = 7,2, potažná váha vody, t. j. váha jednoho kost. střevíce čisté vody studené = 56,4 vídenských liber, tedy jest potažná váha litého železa 7,2 × 56,4 = 406 t. j., jeden kost. střevíc litiny váži 406 liber. Jest pak objem sloupu toho 12 × 1,8 × 1,5 = 32,4 kost. střevíců, tedy váha celého sloupu 406 × 32,4 = 13154,4 Jeden kost. palec čisté studené vody váží málo přes 1 lot, dle čehož snadno objem v kostečních palcích se nalezne. K. p. Nádoba čistou studenou vodou naplněná váží 5 liber, prázdná 10 lotů, jaký jest vnitřní objem její? 5 = 160 lotů, vejde se do ní tedy vody 150 lotů, drží tedy 150 kost. palců. Činí pak 77,4 kost. palců 1 pinta (máz) vody, tedy se vnitřní objem nádob též dle mázů a žejdlíků vody, která se do nich vejde, snadno určiti dá. K. p. Jisté těleso vypuzuje z nádoby vodou naplněné, když se celé do ní ponoří, 3,5 mázů vody; jak veliký objem jeho? Odpověd: 77,4 × 3,5 = 270,9 kost. palců. Jestli pak, n. p. skleněné, jest hutnost skla 2,8, tedy váží 758,52 lotů. Nebo když váha jeho známa, zase hutnost se nalezne. K. p. Plné těleso nějaké, jež má býti stříbrné, váží 10 a vypudí z nádoby vodou naplněné 1/2 pinty, zdaž jest stříbrné? Odpověd : Půl pinty vody váží 38,7 lotů, ‚těleso to 320 lotů, jest tedy 320: 38,7 × 8,2krát těžší než voda, aneb hutnost jest 8,2. Hutnost stříbra ale jest = 10, tedy není stříbrné.




Předchozí Obsah Nahoru Následující Počátkové silozpytu