Předchozí Obsah Následující Počátkové silozpytu

 

B. Sloh těles.


§ 8. Skupenství. (Aggregationszustand.)

Ob. 3
Ob. 3
Způsob, kterýmž částice těles dohromady spojeny jsou, nazýváme jejich slohem nebo skupenstvím, a z ohledu toho dělí se všecka tělesa na dvě veliké třídy, pevná totiž a tekutá. Pevná jsou, jejichž částice tak jsou, spojeny, že se jen znamenitou silou od sebe odtrhnouti dají, k. p. kámen, dřevo, papír a t. d.; tekutá, jejichž částice naprosto lehce, t. j. beze všeho násilí spojení své ruší, přesmykují se, rozbíhají čili roztýkají, jako na příklad voda, líh, vzduch a j. Tekutiny zase rozdělují se v kapalné a vzdušné; kapalné nedají se značně stlačiti v menší prostor, jsou nestlačitelné, jako voda, rtuť, víno, líh a t.d.; vzdušné pak jsou velmi stlačitelné a snaží se vždy u větší roztahovati prostor, t. j. jsou roztaživé neb prostranivé (ausehnsam). Tekutiny vzdušné se zase rozdělují v plyny a páry. Plyny (Gase) jsou ty, které obyčejně pořád vzdušné zůstávají, jako vzduch (atmosphärische Luft), plyn kyslíkový (Sauerstoffgas), vodíkový (Wasserstoffgas) a j.; páry, jenž brzy kapalné, brzy vzdušné jsou, jako pára vodní, která stydnouc zase kapalní. Abychom rozdíl mezi tekutinami kapalnými a vzdušnými náležitě seznali, vezměme trubici A (Ob. 3) u spodu zavřenou, v nížto se píst (Stempel) B držadlem C pohybovati dá, který dokonale přiléhá na stěny trubice, tak aby ani vzduch ani voda po stranách ucházeti nemohla. Když naplníme trubici vodou a tlačíme na ni prstem, poznáme, že se tlačiti nedá, nýbrž snáze trubice se roztrhne; když se v ní ale nachází vzduch, tu snadno píst skoro až ke dnu vtlačíme; jest tedy voda nestlačitelná neb vlastně velmi málo stlačitelná, vzduch pak velmi stlačitelný. Když pak stlačivše vzduch v trubici tlakem povolíme, roztahuje se vzduch stlačený zase, pudí píst nazpět, a když jej z trubice vytáhneme, nevyplňuje vzduch toliko trubici zase, ale i ven z ní se rozprostraňuje a se vzduchem okolním se mísí; má tedy tu snahu vždy dále se prostraňovati, jest prostranivý. Když ulíváme vody z nádoby, zaujímá ona vždy menší část nádoby, protože není prostranivá, když ale ubíráme vzduchu z nějaké zavřené nádoby n. p. vyssáváním, zaujímá předce každý zbytek jeho celou nádobu, protože jest prostranivý. Na stlačitelnosti a roztaživosti vzduchu také čertíček Cartesiův se zakládá.


§ 9. Proměna skupenství.

Skupenstvím přirozená povaha těl nemění se, an to samé těleso ve všech třech jeho proměnách nacházeti se může. Tak k. p. voda jest v zimě pevná, totiž led; v teple kapalná, a když se vaří neb kdekoli otevřeně stojí, proměňuje se v páru. Naopak pára stydnouc zase kapalní a kapalina mrazem tuhne. Podobně chovají se také jiná tělesa, n. p. kovy. Tak jest rtuť obyčejně kapalná, ve veliké zimě tuhne a kovati se dá, při dostatečném horku se vaří a v páry proměňuje. Podobně všecky kovy dostatečným horkem se rozpouštějí čili roztěkají a ještě větším v páry těkají. Že však všecka tělesa ve všech třech způsobech skupenství představiti se nedají, jako k. p. dříví, kamení a j., pochází odtud, že spíše lučebně se rozkládají, nežli by zkapalněti mohla. Hlavní příčinou proměny v skupenství těles jest tedy teplo; přibýváním tepla přecházejí vůbec všeliká tělesa ze skupenství pevného v kapalné a z kapalného ve vzdušné; ubýváním tepla neb stydnutím naopak ze skupenství vzdušného v kapalné a z tohoto v pevné.


§ 10. Rozličnost slohu těles.

Ve všem trojím skupenství jeví zase tělesa velikou rozličnost ve slohu hmoty své. Pevná jsou buď tvrdá nebo měkká, když podoba jich buď velikou nebo malou silou proměniti se dá. Nejtvrdší ze všech jest diamant. Mnohá jsou pružná čili elastická, t. j. mají do sebe tu vlastnost, že se částice jejich zase do předešlé polohy své vrací, z níž silou nějakou vypuzeny byly, že tedy násilně změněný objem svůj zase přijímají. Tak k. p. péro ocelové, byvši stlačeno neb svinuto, vymrští se, když tlak pominul; koule z kaučuku (klí pružného Gummielastikum) nebo kosti slonové, narážejíc na odpor pevný, zplošťuje se a když náraz pominul, kulatíc se zase odráží; prut čerstvý, ohnut byv, opět se zpřímuje a t. d. Jiná pak tělesa nemají vlastnosti této, jsou nepružná, neb aspoň pružnosti velmi malé. Proužka olova n. p. byvši ohnuta zůstává tak, koule z měkké hlíny, narazivši na stěnu pevnou, zplošťuje se sice, ale také ploská zůstává, neodrážejíc se. Největší pružnost mají: ocel tvrzený, mosaz kovaná, slonové kosti, kaučuk, kostice, vlasy, péra, struny a j. Teplo, vlhko, působení mechanické i podoba těles rozličně pružnost mění; studené kovy k. p. pružnější jsou než horké, kované pružnější než lité, vlhké dříví pružnější než suché, sklo v tenkých nitkách tak pružné, že se tkáti dá, v deskách neb nádobách velmi křehké. Mnohá tělesa pevná dají se bez oddělení částic hmoty své u větší prostor prodloužiti neb rozšířiti, a ta slovou tažná, jako zlato, platík, stříbro a jiné kovy; jiná ale při roztahování v mnohé částice se roztrhují a ta křehkými se nazývají, jako dřevo, papír, sklo a j. Při mnohých jest křehkost tak veliká, že se v prášek rozdrobují, a ta rozdrobitelná se zovou, jako křída, suchá hlína a j. Křehkost ode hmoty i rychlé proměny tepla závisí, a bývá tím větší, čím rychleji se těleso ochlazuje, pročež n. p. sklo, aby příliš křehké nebylo, jen zvolna chladnouti musí.

Mezi hmotami kapalně tekutými panuje ten rozdíl, že některé menší jiné větší stupeň tekutosti při stejném teple mají. Nejtekutější jest kapalná kyselina sirovodíková, po ní kapalní uhlovodík, pak silice, líh, voda, oleje; některé u prostředu mezi kapalností a pevností se nacházejí, jako oleje tučné, med a j. S teplem tekutosti kapalin přibývá. Také stlačitelnost kapalin, jakkoli při všech v poměru ke hmotám jiným nepatrná, předce rozdílná jest, a sice vůbec tím větší, čím řidčejší jsou.

Tekutiny vzdušné liší se ohledem slohu částic mimo snadnost a nesnadnost kapalnění zvláště rozdílem hutnosti své. Vodík jest n. p. as 14krát řidší nežli vzduch, plyn uhlokysličný zase 1 1/2krát hutnější a t. d.


§ 11. Původ rozličností těchto.

Všecka rozličnost ve slohu hmoty závisí od výsledku sil na částice hmoty působících a jim vlastních, kteréž síly hmotové (Molekularkräfte) slovou. Jsou pak síly tyto dvojí, přitahavá jedna a druhá odpudivá, z nichž ona částice hmoty vespolek přibližuje, druhá od sebe vzdaluje. Že síly tyto na částice hmoty působí, soudíme z odporu, jejž cítíme, když částice těles od sebe vzdalujeme, těleso roztahujíce nebo rozdělujíce i když je k sobě vespolek přibližujeme, těleso stlačujíce. Od výsledu obou sil těchto skupenství těles závisí. Když přitahavá mocnější než odpudivá, jest hmota pevná; když obě skoro sobě rovné, kapalná; když odpudivá převládá, vzdušná. Síla přitahavá hmotě vlastně přináleží, odpudivá pak silou tepla se býti zdá, jelikož se teplem všeliká tělesa roztahují. Síla přitahavá částice těl spojující slově síla spojivá (Cohäsionskraft) a liší se od tíže tím, že jen v nepatrnou dálku působí a dokonce činiti přestává, když částice hmoty od sebe odtrženy jsou. Předce však dostatečným přiblížením částic svých roztržené částky těles často dohromady spojiti se dají. Tak se dají kovy některé dohromady svářeti, jako železo a platina; dva olověné válečky rovnými čistými plochami svými k sobě přitlačené drží dohromady tak, že dosti těžké závaží unesou; deska olověná s cínovou nebo měděná se stříbrnou mezi válci protažené činí skoro nerozdílný celek.


§ 12. Přivislost.(Adhäsion.)

Také mezi hmotami rozličného skupenství jeví se přitahavost částic při vespolném dotýkání často tak veliká, že se částice jedné hmoty od ostatních odtrhují a ke hmotě druhé lnou, což přívislostí neb přilnulostí se nazývá. Když vnoříme k. p. čisté sklo, dřevo, železo, papír a j. do vody, jsou tělesa tato po vytáhnutí mokrá, ješto se částice vody jich se dotýkající od ostatní kapaliny odtrhly a na tělesa pevná přivěsily; musila tedy přitahavost částic pevných ku kapalným větší býti nežli kapalných vespolek, an tato onou překonána byla. Vnoříme-li ale ta sama tělesa do rtuti, nechytá se jich rtuť, nelne k nim, proto že se částice rtuti vespolek více přitahují, než je částice oněch těles ponořených k sobě táhnou. Padne-li kapka vody čisté na čisté sklo, dřevo a j., rozlije se po nich a zůstane na nich viset, třeba jsme jich nahnuli; byl-li však povrch jejich mastný, zůstane kulatá a sveze se po nich dolů nemajíc přilnulosti k mastnotě. Se skla, dřeva, papíru sbíhá rtuť v kuličkách dolů jako voda s povrchu ploch mastných, na cínu ale čistém lpí a rozlívá se jako voda na čistém skle, má tedy přívislost k cínu a kovům jiným. Závisí tedy přilnutost od přirozenosti hmot, z nichž se tělesa skládají, jakož i od hutnosti a teplosti jejich, jakož víme, že k. p. voda horká lépe nežli studená povrchu těles se chytá a na nich se roztéká.

Tak jako mezi hmotami pevnými a kapalnými panuje přívislost, také mezi pevnými a vzdušnými, mezi kapalnými vespolek, jakož i mezi těmito a vzdušnými. Když vejdeme z venku do pokoje, přineseme vždycky část čerstvého vzduchu s sebou, an se vzduch na tělo a na šaty chytá. Tím též způsobem však také vzduch nakažený se přenáší. Na trubicích skleněných lpí vzduch tak silně, že toliko horkem vypuzen býti může, pročež se tlakoměry a jiné stroje vzduchoprázdně vyvářeti musejí. Páry vodní ve vzduchu lnou tak silně ke mnohým tělesům, že na nich zkapalnějí, pročež tělesa ta vlhnou, jako papír, dříví, kosti, vlasy, blány, struny ze střev a j. Vlhnouce více méně proměňují rozličně objem svůj roztahujíce se nebo stahujíce, dle čehož se větší neb menší stupeň vlhkosti znamenati dá, pročež látky takové, zvláště vlasy a struny za vlhkoměry (hygrometry) sloužívají.

Na přívislosti kapalin k tělesům pevným zakládají se mnohé práce průmyslné a řemeslné, jako klížení, barvení, malování, psaní, kreslení, hněhtiskařství, kamenotisk, dělání zrcadel a t. d. Jest také čerpadlo vody na vlastnosti této se zakládající, totiž Verův stroj provazní (Seilmaschine Vera's) složený ze dvou válců nad sebou rovnovážně položených, provazy vespolek opásaných, jimiž se oba najednou otáčejí. Spodní válec sáhá do vody, ta se chytá na provazy jeho a jde s nimi vzhůru, kdežto se do koryta vylévá.




Předchozí Obsah Nahoru Následující Počátkové silozpytu