Předchozí Obsah Následující Počátkové silozpytu

 

HLAVA VIII.
O magnetině. (Magnetičnost.)


§. 164. Všeobecné vlastnosti magnetů.

Jistý druh železné rudy má do sebe tu vlastnost, že k sobě železo přitahuje a ruda taková slove magnetická, aneb magnet přirozený. Když se natře železo nebo ocel rudou takovou, tedy obdrží tu samu vlastnost, a slove též magnet, a sice ústrojný. Mimo to mají některé jiné nerosty sílu železa přitahující, čili moc magnetickou, jenže slabší, jako kovy nazvané broník a ďasík, ano proudem elektrickým ve všech téměř látkách proud tento vodících síla magnetická vzbuditi se dá.

Ob. 126
Ob. 126
Tak jako magnet železo, ocel a jiné látky magnetické přitahuje, tak také sám jimi, když pohyblivý jest, přitahován bývá. Když pověsíme týč magnetickou na nitce AC (Ob. 126) ve prostředu jejím C upevněné tak, aby ve ploše rovnovážné se pohybovati mohla, tedy se staví vždycky tak, že jeden konec N k severu, druhý S k jihu čelí. Konce tyto slovou protě, neb protivy čili póly magnetické, a sice k severu ukazující N severní, k jihu čelící S jižní. Na pólech těchto má magnet, největší sílu přitahavou, kteráž od konce ku prostředku jeho rychle slabne, a tam docela se tratí. Když přiblížíme k takovému magnetu volně pohybnému kus železa nebo ocele, tedy jej na obou koncích přitahuje; když k němu ale přiblížíme magnet jiný, tedy jeden konec přitahuje, druhý odráží, a sice dle zákonu magnetismu povšechného: Póly stejné se odrážejí, nestejné přitahují. Blíží-li se tedy pól severní k jinému pólu severnímu, nebo jižní ke druhému jižnímu, tedy se od sebe vzdalují, čili odrážejí; když se ale blíží severní k jižnímu, nebo naopak, tedy se k sobě přitahují, až možnoli se setkají, a na sobě viseti zůstanou. Póly stejné proto také odporné, nestejné svorné slovou.

V dobách našich vyskoumána ještě jiná v magnetech moc, totiž ta, že v jistých případnostech električnost vzbuzují, pročež ke strojům elektrickým upotřebiti se mohou. O moci této však teprv v části následující jednáno bude.

§. 165. Síla magnetická.

Síla magnetická jeví se již v jisté dálce od magnetu, a sice tím dále, čím mocnější magnet jest, an malé částky železa již zdaleka k němu přeskakují, týče železné, nebo ocelové volně pohybné již zdaleka jím se otáčejí, póly magnetu pohybného zdaleka odrážejí a přitahují. To vše se stává, když jakákoli látka mezi magnetem a tělesem od něho přitahovaným se nachází; on působí skrze vzduch jako ve prázdnině, skrze všechny plyny jako kapaliny všeliké i skrze všecka tělesa pevná stejnou mocností, tak že síla magnetická všelikou látku stejně proniká.

Ob. 127
Ob. 127
Že síla magnetická v magnetu nestejně rozdělena jest, o tom nejsnáze se přesvědčíme, když týč magnetickou pilinami železnými protáhneme. Tu spatříme, že se pilin železných nejvíce na obou koncích zavěsilo, ku prostředu však pořád méně. Ostatně síla tato velmi rozličné velikosti býti může, takže některé magnety jen malé drobky železa nesou, jiné mnoho liber ano i centnýřů tíže udrží. Bez činnosti slabne síla magnetická, činností ale roste a zachovává se; musíme nechati magnetu táhnouti ustavičně, aby při své síle zůstal. Aby pak celou svou silou táhl, musejí oba póly spolu činné býti, pročež se dává magnetům silným obyčejně podoba podkovy, aby oba póly vedlé sebe přišly, jako AB (Ob. 127) a přiloží se k nim příčka železná C, kotvice nazvaná, na níž míska visí, na kterou se všelikého závaží přikládá, pokud to magnet unese. Větší síly nabude se, když více podkov magnetických stejnými póly dohromady v jednu podkovu se složí. Magnet přirozený nebo týče magnetické opatří se na pólích svých deskami z měkkého železa, v nohy tlusté se končícími, na něž kotvice se závažím se položí. Takový magnet pak ozbrojený se jmenuje. Odtržením kotvice, otřásáním, rezem a horkem slabne síla magnetická, ano při rozpálenosti žežavé docela se tratí; dotýkaním ale jakékoli látky nemění se, nemohouc tělesem žádným magnetu odejmuta býti, třeba ono samo tím magnetičnosti nabylo. Síla magnetická toliko budí sílu podobnou ve hmotách toho schopných, sama pak z jednoho tělesa do druhého přestupovati nemůže. Za příčinu síly magnetické považuje se zvláštní látka magnetická čili magnetina ze dvou protivných tekutin etherických se skládající, a rozkladem svým výjevy magnetické zplozující, ješto se tekutiny protivné vždy zase spojiti snaží, pročež se póly nestejné přitahují. Čím snáze se magnetina rozkládá, tím snáze stává se těleso magnetickým, tím spíše ale tratí magnetickou sílu svou; čím nesnadněji se rozkládá, tím déle těleso sílu magnetickou zachovává. K prvnímu pádu měkké železo, k druhému ocel náleží. Nově vyskoumáno, že magnetina netoliko v kovích magnetických, nébrž ve všelikých latkách se nachází, ježto mezi póly silných magnetů tyčinky, neb části všelikých látek buď přitahovány, buď odpuzovány bývají.

§. 166. Tvoření magnetů.

Způsoby, jimiž se síla magnetická v tělích toho schopných zbuditi dá, jsou rozličné, a sice: jistá poloha k zemi, přiblížení magnetu, natírání magnetem a proudem elektrickým. Mocnost rozličných prostředků těchto není stejná, an některými toliko slabé, jinými mocné magnety utvořiti se dají, aniž všecky působí na každé těleso magnetické, nébrž toliko na ta, jenž nejsnáze síly magnetické nabývají, jakož jest čisté železo měkké. Prut dosti dlouhý železný již magnetickou silou země magnetickým se stává, když se k zemi nakloní. Spodní konec jest pól severní, svrchní jižní. Když se přiblíží k magnetu železo, stává se rychle samo magnetem, a sice konec k pólu magnetu obrácený pólem nestejným, odvrácený stejným. Každé přitahování železa magnetem předchází magnetování takové, a magnet nepřitahuje proto, že železo jest, nýbrž proto, že z něho magnet učiněn. Že tomu v pravdě tak jest, vidíme z toho, an železo magnetem přitažené volným koncem svým zase jiný menší kousek železa přitahuje, tento třetí a t. d. Také ocel magnetičnosti nabývá, když se k magnetu dosti silnému přiblíží, třeba se ho nedotknul, a liší se, jak již řečeno, od měkkého železa tím, že magnetičnost svou i po vzdálení od magnetu zachovává. Pročež není radno k silným magnetům k. p. s hodinkami se přibližovati, nebo blíže hodin magnety míti, an se tím ocelové části jejich magnetují, a pochod hodin ruší.

Mocnější prostředek ku tvoření magnetů jest natírání železa, neb ocele magnetem. To rozličným způsobem se koná, a sice tahem buď jednoduchým, bud‘ dvojnásobným. Tahem jednoduchým stává se to takto: pól magnetu postaví se do prostřed týče, jenž se magnetovati má, a táhne se odtud až ku konci, kdežto se buď stranou odtáhne, aneb přes konec dále přetáhne, a nedotkna se týče více zase od prostředu k témuž konci, nikdy však od konce ku prostředu nazpět se táhne. Na to postaví se druhý pól magnetu do prostředu týče, a táhne se zase tolikrát ku konci druhému, jako předešlý k prvnímu. Tím způsobem znikne polárnost nestejná; plovice pólem severním natíraná má pól jižní, jižním natíraná severní. Železo měkké způsobem tímto rychle a silně magnetovati se dá, týč ale ocelová nikdy tím nenabývá síly, jaké schopna jest, lečby dosti tenká byla, jako n. p. plech ocelový, na němž zakulaceným pólem magnetu psáti neb leccos kresliti se dá, což pak pilinami železnými poznati se může, písma se chytajícími.

Tah dvojnásobný zakládá se na tom, že oba póly magnetu najednou působí na těleso, jenž magnetem se státi má, a jest rozdílný dle podoby magnetu budoucího. Jestli to týč přímá, tedy se postaví dva magnety póly nestejnými u prostředu jejím, a táhnou se každý k jinému konci, a zase ku prostředu nazpět, nebo od jednoho konce k druhému a nazpět, ve prostředu pak se přestane. Místo dvou magnetů slouží také podkova magnetická oběma póly svými u prostředu postavená, která pak od jednoho konce k druhému několikrát se vede, a konečně v prostředu odtáhne.

Podkovy magnetují se takto: Podkova ocelová, jenž se magnetovati má, položí se na stůl, a připojí se k ní kotvice železná. Podkova magnetická k magnetování sloužící postaví se hned vedlé kotvice, a táhne se pořád přímo při tlaku stejném až přes klenutí podkovy, kdežto se magnet vyzdvihne a opět u kotvice tah počne. Po několika tazích takových má již podkova svou největší magnetickou sílu, kteréž schopná jest, pakli magnet dosti silný, a póly její jsou stejné s póly magnetu, takže stehno pólem severním natírané také pól severní, druhé, pak jižní má. Druhý způsob jest tento: Magnet se postaví blíž klenutí podkovy, a táhne se nazpět ku koncům jejím, přes něž se přetáhne, a bez dotknutí podkovy opět od klenutí dolů tah se započne. Tím nastane polárnost nestejná, a kotvice zde třeba není. Tímž způsobem také podkova sama na magnetu upevněném táhnouti se může.

Slabými magnety jen zase slabé se utvořiti dají; když ale více slabých při ruce, mohou se spojiti v jeden silný, jímž pak každý jednotlivý znovu se natírá, a větší síly nabývá. Síla, jížto magnety natíráním dosahují, závisí nejen od magnetu, jímž se natírají, nébrž také od látky, podoby a velikosti tělesa magnetovaného. Týče neb podkovy k magnetům ustanovené mají býti z ocele zrna drobného, stejného, všudy stejně tvrzené, na povrchu dobře uhlazené. Šířka prutů magnetických má vždy několikrát větší býti, nežli tlouštka, an tlusté pruty těžko se magnetují; předce však pod čtvrt palce tenké býti nemají. Kotvice má býti ze železa měkkého, a tak uhlazená, aby na póly dobře přiléhala. Stehna podkovy mají býti rovnoběžná a blízko k sobě zahnutá. Pruty přímé unesou jedním pólem sotva více, než samy váží, podkovy však někdy desetkrát tolik. Každý magnet jest jen jistého stupně síly magnetické schopen, který tím větší jest, čím větší jeho hmota, a čím dokonalejší látka i postava jeho. Nemysleme tedy, že bychom tím silnější mohli učiniti magnet, čím déle ho natíráme; prvním tahem dostává síly největší, druhým jí přirůstá méně, třetím opět méně a t. d., až stupně toho dosáhl, jejž mu magnet natírající sděliti může, nebo jehož dle vlastností svých schopen jest, kdežto se říká, že do syta magnetován.

Odtud vše další natírání neplatné jest. Hned po magnetování má magnet největší sílu, prvé než kotvici jeho odtrhneme; každým odtržením kotvice slabne magnet, a sice prvním nejvíce, následujícími vždy méně, až na jistém stupni dalším odtrhováním ničehož více netratí. Měkké železo zůstává dlouho a silně magnetické, pokud nebyla po magnetování kotvice jeho odtržena, ale hned prvním odtržením tratí sílu svou obyčejně docela. Zpátečním natíráním magnetu magnetem silnějším ruší se síla magnetická prvního, a póly jeho se převracejí, což i pouhým přiblížením stejných pólů státi se může. Převrácením pólů ale slabne magnet, a není více tak silné magnetiny schopen, jako ten, jehož póly nikdy převráceny nebyly.

§. 167. Magnetičnost země.

Ob. 128
Ob. 128
Ob. 129
Ob. 129
Že země sama sílu magnetickou v sobě má, že sama velikým magnetem jest, patrno z toho, poněvadž prut z měkkého železa jistou polohou k zemi síly magnetické nabývá, a týč magnetická rovnovážně pohyblivá vždy od severu k jihu se staví. Na vlastnosti této zakládá se upotřebení jehly magnetické co nástroje měřického. Jehla magnetická jest magnetovaná tyčinka ocelová, ve prostředu svém dutinou čili kloboučkem opatřená, jímž leží na špici přímé upevněna ve prostředu skřínky mosazné, tak že se v této rovnovážně a volně pohybovati může. Má bud‘ podobu šípu, jako (Ob. 128), jehož hrot N pól severní, S jižní značí; nebo vyhlíží ,jako Ob. 129, kdežto polovice severní modře kalena bývá. Ve skřínce nachází se kruh mosazný (Ob. 130), na 360° rozdělený, v jehož prostředku C jehlice na špici přímé kloboučkem svým položená konci svými N, S nad kruhem volně se pohyhuje.

Ob. 130
Ob. 130
Průměry NS, OV kruh na čtyry čtverhany rozdělující dle úhlů světa se znamenají, N sever, S jih, O východ, V západ a při N rozdělení počíná. Jakkoli otočíme skřínku s kruhem tímto, zůstává jehlice vždy v poloze své při každém otočení na jiný stupeň kruhu ukazujíc, pročež taková skříně magnetická čili busola ku měření obzorních úhlů v měřictví slouží.
Ob. 131
Ob. 131
Neboť postavíme-li busolu nejprvé tak, aby přímka její SN čelila právě na vzdálené místo A (Ob. 131), a severní pól jehly n ukazuje k. p. na 20°, pak obrátíme busolu tak, aby táž přímka N‘S‘ čelila na jiné místo B, kdež pak n jehly ukazuje k. p. na 80°, tedy jest velikost úhlu BCA = 60°. Jehla magnetická zvláště potřebná jest plavci na moři, ukazujíc mu cestu do všech končin země, a při nebi zakaleném jest téměř jediným vůdcem jeho. Zde spojena jest s jehlou tak nazvaná růže větrná , t. j. kotouč, na němž jest vykreslena hvězda s 32 špicemi úhly světa, čili obzorníku značícími, takže sever zrovna nad pólem severním jehly leží, a tudy polohu všech míst nad obzorníkem ukazuje. Nástroj takový slove kompas. Aby se s lodí nehoupal, zavěsí se kulatá krabice měděná nebo mosazná, v nížto se nachází, dvěma protilehlýma čípkama v jiné krabici měděné, a tato opět na dvou příčných bodech na skříni čtverhranné se zavěsí.

Ob. 132
Ob. 132
Když se postaví skřínka magnetická právě dle úhlů světa, takže přímka NS zrovna v polednici leží, tedy N právě k severu, a S k jihu směřuje, tedy pozorovati, že osa jehly ns nepadá zrovna do NS, že jehla nečelí zrovna k severu, nébrž, že pól severní n jehly od hodu severního N se uchyluje, takže osa jehly ns s polední čárou NS úhel NCn tvoří, který úchylka magnetická slove, a u nás nyní as 16° stupňů na západ vynáší. Když pak jehla magnetická pohybná na ose vodorovné C (Ob. 132) těžištěm jehly jdoucí, nezůstává osa její sn ve ploše rovnovážné AB, nébrž síla magnetická země táhne ji tak, že severní pól její n hluboko pod čáru rovnovážnou neb obzorní klesá tvoříc s ní úhel BCn, který skloňkem magnetickým se nazývá, a u nás nyní as 66° obnáší.

Jak úchylka, tak i skloněk magnetický místem na zemi i časem se mění na důkaz, že magnetická síla země proměnlivá jest. Čím dále na západ, tím menší jest úchylka magnetická, v západní Americe docela se tratí, a dále ve východní úchylku se proměňuje. Čím blíže k rovníku země, tím menší zase skloněk, na jistých místech blíže něho žádný, a v polokouli jižné jižní pól jehly pod obzorník se kloní. Také síla magnetická země na rozličných místech a v rozličných dobách rozličná jest se šířkou zeměpisnou zrůstajíc, takže v jistém místě na severu a v jiném na jihu největší ceny nabývá. Místa tato, v nichž úchylka 0° a skloněk 90° vynáší, magnetické póly země slovou.


Předchozí Obsah Nahoru Následující Počátkové silozpytu