Předchozí Obsah Následující Počátkové silozpytu

 

HLAVA IX.
O Elektřině. (Električnost.)


§. 168. Všeobecné výjevy električnosti.

Jako železo jistým způsobem té moci dostává, že přitahuje železo jiné, tak může každé těleso přiměřeným prostředkem té síly nabyti, že malé částky všeliké látky přitahuje. Přitahování toto liší se ale od magnetického tím, že se po dotknutí v odraz mění. Šoustáme-li k. p. týč skleněnou, nebo pečetního vosku kusem suchého sukna, a přiblížíme ji pak ku střížkům papíru na stole rozloženým, nebo ke kuličce korkové na nitce hedbávné zavěšené, rychle k ní přiskakují papírky, a přimršťuje se k ní kulička, dotknuvši se jí pak zase se odmrští. Tuto vlastnost znamenali staří nejprvé na jantaru, jenž slove řecky elektron, a nazývali všecka tělesa, která tuto vlastnost mají, elektrická, vlastnost pak tuto samu električnost. Mimo přitahování a odrážení toto jeví tělesa elektrická ještě mnohé jiné vlastnosti v jistých případnostech; ona vydávají zvláštní zápach, as jako hořící kostík, zplozují světlo a teplo, dráždí svaly, nervy a čidla těl živočišných, působí chemičně a magnetičně. Příčina všech výjevů těchto električností se nazývá, ať již buď všecky na tělesu témž nebo jednotlivě na rozličných se ukazují.

§. 169. Sdílení električnosti.

Električnost liší se od magnetičnosti také tím, že se tato jiným tělesům nesděluje, električnost pak sděluje. Když se totiž dotkneme tělesa elektrického jakýmkoli jiným, stane se druhé vždycky také elektrickým, a první ztratí část električnosti své, kterouž tedy tělesu prvé neelektrickému sděliti musilo. Při tomto sdělování ale panuje ten znamenitý rozdíl mezi tělesy, že některá při dotknutí celá elektrická se stávají, jiná pak jen na tom místě kde se tělesa elektrického právě byla dotknula; prvními tedy električnost se prostraňuje, druhými se prostraňovati nemůže; ona dobří elektrovodiči, tato špatní elektrovodiči slovou neb nevodiči. Elektrovodiči dobří jsou: všecky kovy, rudy, dobře vypálené uhlí, živí rostové a živočichové, vlhká zem, soli všeliké, voda a mnohé jiné kapaliny a páry. Nevodiči jsou: sklo, pryskyřice, hedbáví, vlasy, chlupy, peří, suchý vzduch a jiné plyny. Mezi oběma stojí ještě jedna řada těles, v nichž se sice elektřina po celé hmotě, ale jen nesnadno prostraňuje, a ta polovodiči se jmenují, jakož jsou: mramor, alabastr a skoro všecky suché kamení a země. Aby těleso elektrické električnost svou neztratila, musí tedy nevodiči obklopeno, aneb, jak se říká, osamotněno čili isolováno být.

§. 170. Električnost kladná a záporná.

Ob. 133
Ob. 133
Když zavěsíme kuličku z korky a (Ob. 133) na nítce hedbávné, a přiblížíme jí tyč, neb trubici skleněnou třením na sukně elektrovanou, tedy se kulička rychle ke sklu přimrští, a dotknuvši se jeho zase odmrští, vzdálena od něho zůstávajíc, pokud elektřinu dotknutím skla obdrženou nepotratí. Když k ní přiblížíme v době této tyč vosku pečetního, týmž způsobem elektrovanou, tedy ji zase vosk přitahuje, a od vosku odraženou zase sklo.
Ob. 134
Ob. 134
Co tedy sklo odráží, přitahuje vosk neb pryskyřice jakákoli elektrovaná a naopak, z čehož patrno, že elektřina skla naprotiv působí elektřině pryskyřičné. Když zavěsíme dvě takové kuličky na nítkách hedbávných blíže sebe, a sdělíme jedné elektřinu skla, druhé pryskyřice, tedy se k sobě přitahují, a dotknuvše se vespolek tratí električnost svou, když ale sdělíme oběma zároveň elektřinu stejnou, buď skla, nebo vosku, tedy se obě od sebe vzdalují, jakož oba pády Ob. 134 nastiňuje. Z toho patrno předně, že električnost skla a vosku sobě na odpor jsou, a scházejíce se v jedno se ruší tak, jako v počtářství veličiny kladné a záporné, pročež také električnost jednoho druhu kladná, druhého záporná slove. Za druhé plyne z toho zákon električnosti vůbec: Tělesa stejně elektrická se odpuzují, nestejně elektrická přitahují. Nesmíme však se domýšleti, žeby jen sklo a pryskyřice električností odporných schopna byla; všeliká tělesa v jistých případnostech buď jednu, nebo druhou, ano totéž těleso brzy jednu brzy druhou ba i obojí elektřinu na jednou míti může.

§. 171. Elektroznaky.

Ob. 135
Ob. 135
Na všeobecném zákonu, že se tělesa stejně elektrická odpuzují, nestejně elektrická přitahují, zakládají se nástroje k vyšetření, zdali těleso jaké elektrické jest, a jakou električnost má. Nástroje tyto slovou elektroznaky, a skládají se obyčejně ze dvou proužek pozlátka, nebo stebel slámy a b (Ob. 135) na tyčince mosazné c zavěšených, jenžto v kuličku, nebo také desku masaznou d se končí, a v láhvice, nebo také zvonku skleněném zasazena jest, po jehož stranách dvě proužky cínové vnitř přilepeny bývají, které ke dnu plechovému vedou. Když se dotkneme d tělesem elektrickým, sdělí se drátem c električnost stejná proužkám a, b, pročež se odrážejíce od sebe rozstupují, což když tak daleko se stává, že se až e, f dotýkají, odvozuje se jim električnost, a zase k sobě padají. Dle rozstupu tohoto vidíme, zdali těleso k d přiblížené elektrické jest; abychom pak také zvěděli, zdali kladně, nebo záporně elektrické, sdělme d jistou elektřinu, až se a, b o něco rozstoupí, a přibližme nyní těleso, jehož električnost skoumáme. Rozstoupí-li se a, b více, jest ono stejně, spadají-ti, odporně elektrické.

§. 172. Zřídla električnosti.

Způsoby, jimiž rozličné látky električnosti nabývají, jsou rozličné; hlavně se to stává třením, dotýkáním látek nestejných, činěním magnetickým, proměnou tepla, změnou těles chemickou, mechanickou a mocí životní. Za příčinu všech výjevů elektrických považuje se zvláštní látka elektrická, čili elektřina, jenž jest tekutina etherická ve všech tělesích se nacházející, v nichž se udanými způsoby v protivné části své tekutinu kladnou a zápornou rozkládá, které k sobě se přitahujíce, a spojiti se vespolek dychtíce výjevy elektrické zplozují. Dle jiného náhledu jest elektřina tekutina jednoduchá ve všech tělesích se nacházející. Pokud ona s jinými mocnostmi tělesnými v rovnováze jest, není těleso elektrické; když se ale z jakékoli příčiny nad rovnováhu tu rozmnoží, nebo pod ní ztratí, tedy jest těleso elektrické, a sice když má elektřiny více, než potřebuje: kladno-, když méně: záporno-elektrické. Elektřina se dá tedy nashromážděti v tělesích, a pohybuje se také v nich s lehkostí větší neb menší, i z jednoho do druhého buď oustředím jakýmkoli, nebo také prázdninou přecházeti může. Nejmocnější zřídla električnosti a účinky její jsou následující :

A. Elektrování třením.


§. 173. Elektrika.

Kdykoli se dvě tělesa na sobě trou, stávají se obě elektrickými, a sice jedno kladno, druhé záporno. Na tom zakládá se obyčejně elektrika, t. j. nástroj, jímžto se veliké množství elektřiny vyvinovati a shromážditi dá. Skládá se vždy ze tří hlavních částí, totiž z natěráku, t. j. tělesa, které se otáčejíc na druhém tře, z nátěrky, aneb z tělesa, na němž se tře, a ze svodiče neb konduktora, který elektřinu třením vydobytou na sobě shromažduje, neb dohromady svádí. Natěrák jest nevodič zakulacený, koule, válec, neb nejlépe kotouč skleněný, jenž se klikou na ose zasazenou zatáčí mezi nátěrkami, kteréžto jsou podušky kožené, amalgamem z jedné části cínu, jedné zinku a dvou rtuti složeným natřené a
Ob. 136
Ob. 136
pružnými pery po obou stranách na kotouč přitlačené. Třením skla na amalgamu nátěrek vyvinuje se elektřina, ve skle kladná, v nátěrkách záporná, z nichž jednu, obyčejně elektřinu skla svodič chytá. Svodič ten jest válec plechový, obyčejně mosazný, na obou koncích zakulacený, a dvěma ramenama opatřený, z nichž každé má jako dva prsty duté, vnitř mnohými špicemi opatřené, jimiž kotouč po obou stranách objímá, elektřinu jeho do sebe vsávaje.

Všecky části svodiče musí býti z kovu, on pak musí státi na nohách skleněných, aby isolován jsa elektřiny od kotouče přijaté hned zase nepotratil. Taktéž prospěšno jest isolovati nátěrky, aby se také záporná elektřina jejich shromážditi mohla, která se jinak řetízkem, neb drátem s náteřkami spojeným k zemi odváděti musí, aby se s kladnou spojovati, a jí rušiti nemohla. Ob. 136. představuje elektriku, kdežto A natěrák, b nátěrky, C svodič znamená.

§. 174. Účinky elektriky.

Když se tedy kotouč neb válec elektriky otáčí na svých nátěrkách, tedy přichází z něho elektřina ku konduktoru, a v něm se shromážďuje, jevíc se účinky následujícími:

a. Přitahováním a odrážením lehkých těles. Kuličku z korky, nebo duše bezové na nítce hedbávné zavěšenou přitahuje konduktor již zdaleka, a po dotknutí zase odráží, odraženou pak přitahují zase nátěrky, na důkaz, že protivně elektrické jsou. Vlasy a chlupy obličeje ježí se na blízku konduktora, jsouce od něho přitahovány, a stejně elektrovány byvše vespolek se odpuzují, což způsobuje cit, jakobychom obličejem do pavučin sahali; proto se voda tekoucí z tenké trubky blíž konduktora v něžný déšť rozšiřuje, kouř zhaslé svíčky ku konduktoru táhne a zase odráží a t. d. Na tom zakládá se množství hraček elektrických, jako elektrické krupobití, elektrický tanec, elektrický pavouk a j. Při tanci elektrickém k. p. položí se několik sošek z duše bezové, korky nebo z papíru na desku plechovou, a několik palců nad ní zavěsí se kotouč plechový, který s konduktorem pomocí drátu nebo řetízku z kovu se spojí. Tím nabývaje električnosti přitahuje všecky do výše k sobě, po dotknutí je zase odráží ku desce dolejší, která jim električnost odjímá, aby opět od svrchní desky přitaženy býti mohly. Podobným způsobem vše ostatní hračky takové zřízeny jsou. Když upevníme špicí z kovu na konduktor, tedy tratí skrze ní električnost svou, a světlem svíčky proti špici drženým značí se vání vzduchu odraženého tak, jakoby na ně dýmal. Na tom se větrní kolečko elektrické zakládá.

Přitahováním a odrážením elektrickým také rozdíl obojí električnosti kladné a záporné viditelně představiti se může. Když totiž vezmeme koláč z pryskyřice, a dotkneme se ho na jednom místě tělesem kladně, na druhém záporně elektrickým, a posypeme obě místa práškem nějakým, n. p. květem sirkovým, tedy se přitáhne prášek tento na místo elektrické, a lpě na něm vytvoří obrazec kladnou elektřinou paprskovitý, zápornou okrouhlý. Mohou se tímto způsobem obrazce rozličné podoby vytvořiti, psáti a t. d., kteréžto dle vynálezce svého obrazce Lichtenbergovy slovou.

Ob. 137
Ob. 137
b. Jiskry elektrické. Když přiblížíme ke konduktoru činné elektriky nějaký vodič, k. p. drát na konci přiblíženém zakulacený, kotník prstu a j., tedy přeskočí doň jiskra tím větší a delší, čím silnější elektrika, a čím lepší vodič tento jest. Do nevodičů k. p. skla, pryskyřice a jiné žádné jiskry přecházeti nemohou. Jiskry tyto jsou elektřina svobodná, na látku nevázaná, kterážto vždycky světlem se zjevuje, když z jednoho tělesa do druhého buď prostorou prázdnou nebo vzduchem přechází. Na tom se zakládá deska blýskavá, osvětlení elektrické a j. Když totiž polepíme desku skleněnou malými střízky listu cínového, úplně se vespolek nedotýkajícími v podobě nějakého obrazce, nebo písma, tedy přeskakují jiskry elektrické z jednoho střízku k druhému, celý obrázek tak osvětlujíce.

Jiskry, jež elektrika vydává, mají tolik tepla, že látky dosti chytlavé zapalují, jako éther sírkový, vodík, plyn buchavý, kostík, prášek z kolofony a j. Na tom zakládá se bambitka elektrická t. j. nádobka plechová (Ob. 137) podoby rozličné, do níž jde drát ab na koncích kuličkami mosaznými opatřený, a skrze trubku skleněnou c prostrčený. Do nádobky této napustí se tolik vodíku, aby s kyslíkem vzduchu tam se nacházejícího buchavku tvořil. Když pak a pojme jiskru elektrickou, přeskočí ona z b do stěny protější, a zapálí buchavku, která zátku d vystřelí.

c. Účinky na cit a čidla. Jiskry elektriky do prstu, nebo jiné části těla přeskakující, působí v něm bodnutí tím silnější, čím mocnější jiskry jsou. Elektřina vydává též zvláštní zápach hořícímu kostíku podobný, od zvláštního při elektrování se vyvinujícího plynu pocházející. Špicí na jazyk vedená dává elektřina kladná chuť kyselou, záporná drslavou, a nesluch působí praskotem, jejž jiskry elektrické vzduch prorážejíce způsobují.

Elektřina konduktorem elektriky nashromážděná dá se každému vodiči sděliti, když se buď bezprostředně buď jiným vodičem s konduktorem spojí, neb tak k němu přiblíží, aby doň jiskry přeskakovati mohly. Aby pak elektřiny obdržené hned zase nepotratil, musí isolován býti. K tomu mezi jiným slouží podnožka isolační, t. j. stolec nízký na skleněných nohách, na nějž se člověk postaví, když elektrován býti chce. Drže se drátu od konduktora vedoucího dostává od něho elektřinu, vlasy se mu ježí, z těla jeho srší jiskry, když se ho kdo prstem, nebo kovem dotkne, při každé cítí bodnutí, jiskry tyto zapalují k. p. éther sirkový, vystřelují bambitku elektrickou, jižto on v ruce drží a jiný se jí dotkne, slovem tělo jeho ty samé účinky jako konduktor elektriky zplozuje. Každý vodič stává se elektrickým nenetoliko sdílením elektřiny, ale pouhým se přiblížením k tělesu elektrickému, an se tím přirozená jeho elektřina rozkládá, stejná odpuzuje, nestejná přitahuje; když pak ona se mu odvodí, tedy tato v něm převládá.

§. 175. Láhev elektrická.

Ob. 138
Ob. 138
Mocněji než konduktorem elektriky shromážďuje se elektřina láhví elektrickou, jenž jest sklenice přímá (Ob. 138) vnitř a vně listem cínovým, čili staniolem potažená, kromě svrchního kraje m, který prázdný zůstává, a voskem pečetním v líhu rozpuštěným potřen jest. Svrchu jest krytá dýnkem dřevěným, též voskem přetaženým, skrze něž prostrčen drát ab na hoře v kuličku a se končící a dolem u vnitř na dno láhve, nebo na stěny cínem potažené dosahující, tak aby vždy s plochou neb krytem vnitřním spojen byl. Když se drát tento a spojí vodičně s konduktorem elektriky, tedy přitahuje elektřinu jeho, která se krytu vnitřnímu sděluje, a přirozenou elektřinu krytu vnějšího rozkládá, nestejnou přitahujíc, stejnou odrážejíc, kteráž, když láhev isolována není, k zemi odtéká. Tím se shromážďuje na krytu vnitřním elektřina jedna k. p. kladná, když konduktor elektriky kladnou elektřinu pojímá a na krytu vnějším záporná, kteréž ani
Ob. 139
Ob. 139
sklem, ani pokrajem láhve nevodičným spojovati se nemohouce vespolek se vážou, čili napnutí elektrické zplozují, kdež pak se říká, že láhev elektřinou nabita jest. Když pak spojíme oba kryty, drát a a kryt vnější N drátem jako Ob. 139 do vidlice zahnutým, skleněným držadlem opatřeným, tak aby se jeden zakulacený jeho konec f knoflíku a, druhý g krytu N na jednou dotknul: tu se spojují okamžitě drátem tímto obě protivné elektřiny láhve vespolek, což slove proud elektrický, láhev jiskrou a buchem vystřelí. Když spojíme více láhví elektrických dohromady tak, aby všecky kryty vnitřní pospolu a vnější zase pospolu vodičně svázány byly, tvoří všecky dohromady jako láhev jedinou mnohonásobnou, batterií elektrickou nazvanou; když jedna s konduktorem silné elektriky se spojí, nabíjí se všecky; když jedna se vystřelí, celá batterie vystřeluje.

§. 176. Účinky láhve a batterie elektrické

Účinky láhve a batterie elektrické mnohem mocnější jsou než pouhou elektrikou zplozené, a rozděliti se mohou na účinky fysiologické, světlé, teplé, mechanické a magnetické.

a. Účinky fysiologické, t. j. těloživočišné, jeví se bolestým trháním v oudech, když proud elektrický tělem proniká. Trhnutí takové pocítíme, když se jednou rukou povrchu zevnitřního, druhou kuličky láhve buď prostě, buď vodičem nějakým dotkneme, ano veliký počet je ucítí na jednou, když se jako v řetěze jednom za ruce drží, a první povrchu láhve, poslední kuličky její se dotkne. Síla trhání takového závisí od velikosti napnutí elektrického, čili nabití, a již láhví jednou malá zvířátka, myši, ptáci a j., velikou batterií také větší, kočky, psi a j. zabiti, lidé pohromiti se mohou a t. d. Ačkoli elektrování takové při některých nemocích prospěšno bývá, předce bez rady moudrého lékaře užívati ho nebezpečno.

b. Účinky světlé. Spojení nestejné elektřiny při výstřelu láhve neb batterie elektrické jeví se jiskrou tím větší, délší a jasnější, čím silněji nabita byla, čím lepší vodič ji vyprázdňuje, a čím čistější, hladší a kulatější konec, do něhož jiskra padá. Bouchnutí s tím spojené rychlým prorazem vzduchu se stává. Některá tělesa světélkují v temnu, když se ráz elektriky po nich vede, k. p. cukr, vejce, křída a j.

c. Účinky teplé. Poněvadž jiskra láhve a batterie mnohem silnější jest, než jednoduchá jiskra elektriky, tedy také mnohem snáze zapaluje věci snadno chytlavé. Když vedeme ráz láhve, n. p. skrze kousek lenu práškem kolofony posypaného, zapálí se len, jakož i jiné látky snadně chytlavé, když se ráz jimi vede. Ne však jen jiskra elektrická vydává teplo, ale i proud elektrický sám beze světla ve vodičích se pohybující, zahřívá tyto a rozpaluje, když tak mocný jest, že jej zcela odvoditi nemohou. Když vedeme ráz batterie elektrické k. p. silným železným drátem, zůstane drát neporušený a nehorký, poněvadž mocný dosti jest celý proud elektrický bez překážky odvoditi; jestli ale drát teníčký, tedy dokonalého odvodu neschopný, rozpaluje se proudem elektrickým a spálí se. Když položíme na bílý papír proužku pozlátka, a vedeme jím ráz láhve, tedy se pozlátko bleskem spálí; vložíme-li je mezi dvě desky skleněné do malého presu a vystřelíme batterii, tedy se pozlátko do skla vpálí. Podobně rozpalují se všecky jiné kovy, když se tenkými dráty z nich batterie dosti silná vystřeluje.

d. Účinky mechanické. Ráz proudu elektrického láhve nebo batterie elektrické jest tak mocný, že špatné vodiče, nejsou-li mu příliš silní, rozráží a roztrhuje, když se mu v cestu staví. Vedem-li ráz lávhe k. p. papírem karetním, tenkou suchou deskou dřevěnu neb skleněnou, tedy je proráží; když vedeme ráz mocný do malého moždířku, pevně zatkaného dráty v něm od sebe oddělenými, tedy vzduchem se roztahujícím vybouchne zátka tato.

e. Účinky magnetické. Když obtočíme trubici skleněnou drátem měděným nebo mosazným na způsob šroubu, vložíme do ní jehlici ocelovou, a vedeme skrze šroub tento proud elektrický výstřelem láhve, nebo batterie, tedy se stane jehlice magnetickou a při šroubu na pravo vynutém má pól severní na tom konci, do něhož nejdříve vstupuje elektřina záporná, na odvráceném pak pól jižní. Podobně se stávají tyčinky železné magnetickými, kdykoli se proud elektrický blíže nich na příč žene.

Kdykoli chceme vésti proud elektrický láhve nebo batterie tělesem jakýms, musíme to zříditi tak, aby jeden konec, neb díl tělesa toho s krytem vnitřním, druhý se vnějším vodičně spojen byl.

§. 177. Elektrofor

Elektrofor, t. j. nosič elektřiny, neb elektronoš (Ob. 140),
Ob. 140
Ob. 140
skládá se z hladkého koláče z pryskyřice A, do kadlubu z kovu neb mísy B litého, na nějž se klade víko kulaté C těž z kovu, něco menší než koláč držadlem skleněným, nebo šňurkami hedbávnými ku zdvíhání opatřené. Hlavní část jest onen koláč pryskyřičný, jenž nejlépe z 10 dílů gumilaku, 3 dílů pryskyřice, 2 dílů benátského terpentinu, 2 vozku, a 1/2 smoly se slívá. Víko na koláč všudy dobře přiléhati, a dobře uhlazeno býti musí, kraj mísy pak povrch koláče přesahovati nemá. Když se koláč pomrská ocasem liščím, nebo natře srstí kočičí, zaječí, tchoří, nebo suchým teplým flanelem, stane se tím záporně elektrickým, a drží v suchu dlouhý čas elektřinu svou. Když se dotkneme víka C na koláči ležícího prstem, neb jakýmkoli vodičem a vyzdvihneme je pak šňurkami D, tedy ono dává jiskru každému vodiči přiblíženému, kdybychom se ale nedotkli víka vodičně prvé, než je vyzdvihneme, tedy nedává jiskry žádné. Kolikrátkoli víko na koláč položíme, a po dotknutí vyzdvihneme, ono vždycky jiskru dává, což v suchu třeba po celý rok trvá. Když se dotkneme jedním prstem nejprvé mísy, druhým na to víka právě na koláč položeného, obdržíme trhnutí v rukou, načež víko vyzdvižené též jiskry dává. Když se totiž položí víko z kovu na koláč záporně elektrický, přitahuje se ke spodní straně jeho elektřina kladná a odpuzuje ku svrchní straně záporná. Když pak vyzdvihneme víko bez dotknutí, ruší se obě elektřiny jeho dohromady splývajíce, pročež ono žádné jiskry nedává; když se ho ale dotkneme, pokud na koláči leží, prstem nebo vodičem jakýmkoli, odvozuje se odpuzená záporná elektřina jeho, a převládá v něm kladná, kteráž při vyzdvižení jeho nejsouc více zápornou koláče vázána do vodiče přiblíženého přecházejíc jiskry dává. Podobně převládá v míse elektřina kladná, když víko na koláč položeno, kteráž při spojení mísy a víka vodičem se zápornou víka se spojujíc proud elektrický dává, jenž v rukou trhnutí způsobuje. Elektroforu užívá se zvláště při rozžínadlech plynových, kdežto se proud vodíku tenkou trubicí vynikající jiskrou elektrickou zapaluje.


Předchozí Obsah Nahoru Následující Počátkové silozpytu